Prvních 24 hodin

Mám za sebou prvních 24 hodin v estonském hlavním městě. Dojmy z cesty i z města jsou různé, ale slíbila jsem, že budu informovat, tak jdu na to.

Cesta - bus
Z Hradce do Rigy jakž takž pohodka. Moderní, čistý, klimatizovaný bus. Dostatek místa na nohy. Cesta měla trvat 23 hodin. Říkaly jsme si, že to se bude dát dát, každý tři čtyři hoďky zastávka na bus stationu nebo na benzínce, protáhnem se, koupíme čokču...
No jo, ale jeli jste někdy přes Polsko? Kromě toho, že je to jakýsi oprýskaný stát, tak si všichni uvědomili, že je poslední prázdninový pátek a že musí domů, aby dětičky mohly do školy. Takže vše ucpané, kolony, čekání a nabírání zpoždění. Aby se vše stihlo, žádné zastávky, žádné protahování. Nic. Řeknu vám, jak si přijdu ještě mladá, tak jsem si říkala, že tohle nemám za potřebí, že na vánoce letíme letadlem, ať to stojí, co to stojí. Litva nás jen utvrdila v tom, že Vilnius by byla špatná konečná stanice, že radši vydržíme a pojedem dál. Vše je tam jak kdyby upatlané, špinavé, nikdo se tam o to nestará.
V Litvě taky začíná "nuda-line". Z Litvy až do Tallinnu vede dvouproudovka, kde si každej jede tou svou 80 za hodinu, nikdo se nepředjíždí, netroubí, prostě oni asi maj čas. Žádné stresy. Navíc Litva a kus Lotyšska to jsou planiny - louka s dvěma kravkama, statek a kilák nic, zase dvě krávy na louce, baráček a nic. Potom se to přemění na lesy. Les napravo, les nalevo, les za váma a překvapení... les před váma, 300 kiláků jen to švihne. Na téhle cestě se zdá, že každá minuta na hodinách dopředu jsou tři zpět. Navíc z Rigy do Tallinnu už se jelo busem skoro bez klimy, rozhrkaným a se stewardkou, u které si každý přál, aby aspoň tu ruskou sprchu použila.

Tallinn
Z autobusáku jsme na hostel jely taxíkem. Protože je tu strašně moc společností ceny těch levnějších jsou i pro studenty v pohodě. Za 10km cestu jsme platily 6,5e.

Včera i dnes proběhl průzkum okolí a jo, tady se bude dát žít.

První foto z Tallinnu, hostel, zmožený po cestě

Ulice u hostelu

Technická univerzita

My máme před univerzitou Baťu, oni jakýhosi pupkatýho pantátu

Dom si to valí směr večeře

Posezení před technickou

Nemají tu parky, místo toho je tu všude les. 

Lesy
Vypadá to, jak kdyby tu byl odjakživa les a někdo tu vysadil chlápka s kapesním nožíkem a on vybudoval město. U nás se zalesněná plocha vykácí, lidi si postaví dům, udělaj zahradu, kytky, bazén. Tady se, mluvím o předměstí, vykácí jen prostor nezbytně nutný pro dům, ten se tam postaví a zahrada se nechá zalesněná. Třeba už 20 čísel od omítky jim roste borovice.

Pirosmani - hospoda de facto v prostřed předměstí a přesto všude kolem les

Nehet s nosem - umění, ne asi!

Tvarohová sladkůstka za desetikačku

Brusinkový pivo - lahoda!!!

Jídlo
Jsou tu ujetí na brusinky. Brusinkovej džus, sladkosti, všechno. Jak u nás je citron, pomeranč, jabko a jahoda, tak tady je brusinka, granátové jablko a blumy.
Navíc tu mají v supermarketu daleko víc příchutí a druhů než u nás. Jde to vidět hlavně u piva. To je furt, že jsme mistři, ale jsme zaseklí na několika značkách a ovocný piva jsou považována za okrajový blivajz. Tady to táhne, jsou tu brusinková, grepová, citronová atd. Lahůdkou jsou i smetany a mléka v sáčku, jak kdysi u nás, karton jen výjimečně, jogurt aspoň v 5 velikostech a krom kelímku jsou tu i v kartonu a sáčku jako mléko. Zmrzlina ve střívku jak tlačenka a Orbitky v tolika příchutích, že se člověku točí hlava.

Nejhnusnější stavba v okolí? Naše škola! 

Na netu nepsali, že přímo před kolejí je šestiproudovka.

Ale hezkej barák to je, to zas jo. Aspoň z venku. Vevnitř uvidíme.

Oběd o páté odpolední. :D

Hospody
U nás je zvykem, že na každém rohu hospoda, restaurace, pizzérka prostě něco, tady jsme prolezly kde co, ale jedinej podnik v okolí je zvýše zmiňované Pirosmani asi 0,5 km od hostelu. Jinak nic. 2 supermarkety, 2 alkohol shopy, lékárna, cokoli, co si vzpomenete, ale žádný jídlo.. A protože gruzínská restaurace 3x za dva dny není taky terno, zaplácly jsme to starou dobrou čínskou za 4 koruny.

Stěhování
Účelem hry bylo se "nevykempit" v hostelu, ptž už to do těch zavazadel znovu nenasoukáme. Hm, hups. :D Takže zítra dopo velké balení č. 2 a přesun taxíkem na kolej.

Co mě čeká a nemine

Cesta

Snad nejveselejší započetí pobytu - 30hodinová cesta autobusem přes půlku Evropy. Samozřejmě z Moravy žádná společnost nejde a tak se můžu těšit na 2hodinovou cestu do Čech, přestup na bus do Rigy (Lotyšsko), kde o cca 25 hodin později přestoupím na bus do Tallinnu. Juchů. A vstávání v 6 ráno je dvakrát jupí jej.

Na druhou stranu má bus nesporné výhody:

1. Cena. Kačku a kousek za kilák je fér. 

2. Zavazadlový limit. De facto neomezený. Až na to, že si nemůžu vzít tisíc kufrů, sto igelitek a sportovní tašku k tomu, ale tak snad to zvládnu.

3. Hlavní města. Nevím jak vy, ale vždycky se mi pletla hlavní města pobaltských zemí. Tím, že tam jedu a tím, že pojedu přes jejich hlavní města si to myslím zapamatuju do konce života.

4. Další slovní výlev tu. V letadle se nic moc neděje, když neberu turbulence a pád, který se objeví ve zprávách. Cesta autobusem si přímo říká o další report zde, zda mě zadek bolel ještě před polskými hranicemi nebo až u Wroclawi.

Ubytko

Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Zahraniční student jest student, který měsíce lítal po všech čertech a lejstroval a sháněl podpisy a razítka, tak proč ho ubytovat hned po příjezdu, byť 4 dny před začátkem orientačního týdne? Kolej řekla ne, takže ne! Proto mám to štěstí, že po příjezdu je první zastávkou hostel, kde strávím 2 noci a až poté nastává přesun na kolej. Fakt, že když po příjezdu rozepnu kufr, tak už ho nikdo nikdy nezapne, asi kolej-úředníky netíží. Ano, fotky jak po Tallinnu stěhuju svoje svršky kus po kusu, ideálně v Billa igelitce pěškobusem kdyžtak budou.

Ale tak zase máme to štěstí (ano ano, mám to štěstí, že nejedu sama), že jsme sehnaly hostel za pár šupů asi kilák od koleje, takže stěhování by nemuselo být tak hrozné. Však na to máme celý boží den.

Kolej

Ač nabídnutá kolej je pár set metrů od fakulty, tím, že jsem si zapsaly předměty z různých fakult a že ta naše kmenová je jaksi blíže předměstí než centru, chtěly jsme si pronajmout byt v centru, řekněme kvůli společenskému vyžití a tak vůbec. A říkám vám jediné. Važte si toho, kde bydlíte, protože ceny tam jsou teprve veselé. Samozřejmě byty v historickém centru jsou pro horních 10 000, takže ty jsme přeskočily hned (bohatého Ivánka musíme potkat až tam) a takzvaně "studentské byty", většinou 2+1 nebo 3+1, které u nás při plném obsazení s dvěma lidmi na pokoji stojí řekněme do 3-4 tisíc na osobu, tak v Tallinnu se tato částka pohybuje kolem 5-7 litrů. Vše je dáno příplatkami za energie. Samotný nájem je ve standardní výši do 15 tisíc, ale tím, že -30 venku není žádoucích uvnitř, se musí hodně topit. Ale jako opravdu hodně. Proto příplatky na energie dělají cca polovinu nájmu k tomu. Když jsme připočetli provizi realitce, vyšlo nám, že nám nic nevyšlo. Že jsme pěkně v kelu, protože celé stýpko by padlo jen na nájem. Takže jsme vzaly za vděk kolejí, kde nájem 3500 je vlastně směšné nic.

Navíc jsou zde ubytovávání "umělci" a technici, takže o zábavu bude jistě postaráno.

Kolej z venčí

Pokoj

Pravda pokoje nevypadají bůh ví jak útulně, ale to hromada krámů dotáhnutých z domoviny spraví.

PS: Jirka Kolbaba o Tallinnu: rádio Impuls