Bylo nebylo, jednoho dne se A. balila na dalekou cestu na sever, a protože jako správné děvče s sebou měla milion harampádí, nevlezlo se jí vše do kufru. Tak požádala svou drahou mamu, jestli by jí v říjnu nemohla poslat zimní kabát a batoh na výlety poštou. A výsledek?
1. Lístek, že mám na poště balík. 16 kg? Cože, 16 kg?! Ty voe, co poslala?
2. Mají tu spešl pobočku pošty jen na vydávání doporučených zásilek, bylo tam milion balíčků a já si říkala, která ta kráva bude asi moje a jak ji potáhnu domů. A pak... kufr. Normální kufr na kolečkách. A bylo jasno, ten je můj a pravdaže. :D
3. Byla tam!!! A zbytek snad nepotřebuje komentář. Snad jen, k prvnímu soustu nám hrála česká hymna a pak to rozjel Kája. Českej oběd hadra. :D
 |
| Taková spoko! |
A nemusím podotýkat, že požadavek "pošli nějakou českou čokoládu, ať litevky ochutnaj" znamená v maměným slovníku "vybrakuj čokoládovnu, narvi to do kufru a pošli".
Ale jako: MAM, VELKÝ DÍK.
Žádné komentáře:
Okomentovat