Laponsko

Jela jsem na Erasmus s tím, že se chci strašně podívat do Ruska, což se mi splnilo. V úvahu připadala i okolní hlavní města jako Riga, Helsinky a Stockholm a můžu trochu s nosem nahoru říct, že i ta se mi podařilo procestovat. Co by mě ale nenapadlo ani ve snu je, že se někdy podívám za polární kruh!

Jet na 4 dny do Laponska znělo na začátku září jako výzva. Cena se celkem dala, tak proč ne. Sice nás všichni varovali, že na začátku prosince tam může být i přes -30 stupňů, ale to mělo být kdyžtak i v Tallinnu, takže co.
Realita je taková, že v Tallinnu zatím bylo jen jeden jediný den pod nulou, jinak se držíme na standardních +5 a v Laponsku v době naší návštěvy teplota nešla pod -7. No, tak jsme vyhodili několik tisíc za termoprádlo, svetry, boty atd, ale to je holt riziko povolání. Nakonec vlastně dobře, že taková kosa nebyla.

Cesta nám začala výborně. Odpoledne jsme vyjeli lodí na 3 hodinovou plavbu z Tallinnu směr Helsinky, kde jsme se měli přesunout do busu a vydat se na 12hodinovou jízdu napříč Finskem. Ale to by nesměl fungovat zákon schválnosti, když se nám asi 100m od přístavu bus porouchal a my 3 hodiny čekali na další. Ale uznávám, že mohlo být daleko hůř. Přece jen shánějte v sobotu v 9 večer náhradní bus.

Sice fičelo jak *** a kosa jak ***, ale když 3 hodiny sedíte na lodi a máte před sebou vidinu 12 hodin v buse, tak se jdete radši projít, než čekat ještě 3 hodiny na novej autobus.

Nabalená jak cibule na Senátním náměstí v Helsinkách

Chlápci makaj před Stockmannem, Helsinky

Stockmann, finský řetězec obchoďáků

Nový dopravní prostředek pro mě byl výhra. V předchozím modelu bych se do dvou hodin zbláznila, protože výrobce bohužel nepočítal s tím, že cestující by mohli mít třeba nohy. Takže díkybohu za zničenou převodovku nebo co se to pokazilo. Z Helsinek jsme nakonec vyjížděli o půlnoci a dost se nám posunul program, který měl začít hned následující ráno, ale to jsme ještě nevěděli, že se posune ještě markantněji...

Ráno

Příjezd do Santovy vesničky. Aneb pravý domov pravého Santy Clause. Vesnice se nachází přímo na polárním kruhu a je to oblíbené prázdninové středisko. Nemusím asi moc zmiňovat, že pro mě, jako pro člověka, který Santo-mánii nesnáší, to nebylo žádné terno. :D

Santova pošta

Santova pošta

Pokud někdy pošlete dopis Santu Clausovi s adresou Laponsko, pak věřte, že se dostane sem a stejně tak odsud můžete poslat dopis nebo pohled kamkoli do světa se speciálním Santovým razítkem.

Podle údajů, které tam uváděli, tak jen za loňské vánoce obdrželi 620 000 dopisů a za celou dobu fungování této pošty to bylo 15 milionů dopisů ze 198 států, přičemž největší pisálci jsou z Británie.

3000 km na severní pól

Tu som

Linie polárního kruhu je tam samozřejmě vyznačena na zemi, ale to by na ní nesmělo být několik centimetrů sněhu, takže fotka ála skáču si přes polární kruh se nekonala.

Každopádně vzdělávací okénko, co je polární kruh - myšlená kružnice, která protíná všechna nejjižnější místa na severní polokouli, z nichž za letního slunovratu Slunce nezapadne a za zimního slunovratu nevyjde nad obzor.

V tomto domě bydlí Santa

Adventní kalendář

Vstup k Santovi

Návštěva Santy

Vtipná záležitost. Tím, že jsme měli původně přijet kolem 9 ráno, bylo + - zajištěno, že tu nebude hora lidí a že se všichni nasoukáme k Santovi, uděláme skupinové foto a odejdeme. Protože kvůli rozbitému busu jsme sem přijeli po poledni, byla tam fronta jak na pomeranče před 30 lety. Tak jsme se objednali na 2. hodinu, že jsme velká skupina, ať tam celou dobu nestojíme. Ve dvě hodiny jsme se dozvěděli, že si frontu vystát musíme, což zabere min. hodinu. A jelikož spousta národů Santu žerou a dokonce i věřící Poláci Santu oslavují, čekalo se. Nějak jsme si mysleli, že cesta k němu bude pohádková, sníh, sobi, dárečky a detičky, ale místo toho nás čekala cesta černým tunelem jak z hororu a na konci obrovské kyvadlo. Celá místnost byla tmavá a depresivní, čemuž přidávalo i neustále tik-ťak. Prostě scéna jak vystřižená z Jáma a kyvadlo.

Nakonec se na nás dostalo a my si během minuty udělali skupinové foto se Santou. Které se mi ale ještě bohužel nedostalo na mail.

Náměstí

Polsko, Španělsko i Česko na lopatkách

Možnost ubytování

Krasavica balšája jako vždy, ale hlavně vám chci ukázat množství světla ve 14:00

Středem tohoto sloupu prohází polární kruh

Polární kruh - to modré

Protože X hodinami strávenými ve vesnici kvůli jedné fotce jsme zabili nakonec skoro celý den, zbytek programu více méně padl. Proto jsme si dali alespoň večerně-noční bobování.

Bobování

Den druhý

Husky farma

Majitel farmy nám vysvětluje jak ovládat sáně

Majitel nám vysvětluje jak ovládat sáně - a jako proč to dělá? Ovšem, je to zajímavé, ale pojďme už jezdit. "Být vámi tak poslouchám, pak nebudete vědět, co dělat a jak zabrzdit." - Jako počkej, ty nepojedeš s náma? A kde budeš?!
Prostě jo, na sáních pojedeme ve dvojicích sami, 2 kilometry a v půlce střídačka. Ale prý máme být v klidu, normálně táhnou rychlostí 50km/h, ale dnes už ráno běželi takže to bude max 35 - 40 km/h. Jooo, to mě uklidnilo jak dlouho nic.

Se sobem

Poslední fotka před jízdou

Psi se de facto rozhodli spadnout do potoka tam, ignore prostě

Tady už video jak dojíždíme zase zpět aneb jak krotím psí spřežení. Už od zatáčky se brzdí, takže nepředpokládejte prolítnutí cílovou rovinkou:

Člověk by si řekl 6 malejch vořechů, ale když pak stojíte plnou vahou na brzdě a oni si v klidu běží dál, jak kdyby se nechumelilo, tak z toho máte teprve respekt.

Každopádně rozhodně nejlepší část výletu. Jedinečný zážitek!

S majitelem farmy

Sobí farma

Jak dvě Marfuše

Jak sob řídí:

Skokanský můstek v Ruka, kde Ahonen skočil 140m - prý dobrý

Ski areál v Ruka, kde se dá trénovat i akrobatické lyžování a jízdu v boulích

Kuusamo - město, kde jsme bydleli
Kuusamo je město v Laponsku, celkem asi 16 000 obyvatel, kde většinu území zabírají lesy a jezera. S tím, že tam většinu roku je sníh, nesolí se, štěrk se nepoužívá a rolba sem moc nezajíždí, se nikdo nestresuje. Lidi tu normálně jezdí na kolech a skútrech jako by se, doslova, nechumelilo.

Originální výzdoba karaoke baru v Kuusamu

Křižovatka v Kuusamo, kousek od obchodního centra

Resumé:

1. Helsinky podruhé. Já se sama sobě divím, ale prostě: ne. Mě to město nebaví. Přijde mi jak každé druhé, ničím výjimečné, nemastné neslané. Přikryté tmou a osvětlené světýlky vánoc vypadalo líp, ale stále ne dostatečně dobře.

2. Být -30 nebo nedejbože -40, pojdu mrazem. Vážně. Druhý den jsme byli celý venku, všichni navlečení a ok, jedna dvě vrstvy by se ještě asi přihodit daly, ale i tak, když jsme čekali na jízdu na husky, člověku promrzaly prsty.

3. V 11 se rozední a ve 2 je tma jako o půlnoci? Pojem "podzimní depka" zde nabývá úplně nového rozměru. Být tu dva tři dny na výletě s kamarády a mít program je v pohodě, ale žít tu stereotypním denním životem, tak vám asi šplouchne na budku. Nedivím se, že tu lidi sportují, malují a mají milion koníčků, jinak to musí být vážně drsné.

4. Husky, sobi, polární kruh - je vám 15, sedíte na hodině zeměpisu a říkáte si, že tam se asi nikdy nepodíváte  a hleďme...

5. ANO - jednoduše přikyvuju. Peníze, čas i energie vynaložené na cestu na polární kruh a zpět byly zúročeny a stálo to zato. Doporučuju.

.