Byrokracie. Slovo, které v posledním měsíci skloňuji až nezdravě často.
Bylo mi jasné, že nebude stačit poslat mail směr Tallinn "Ahoj, jsem Aneta z Moravy a na půl roku za váma přijedu," ale vyplňovat 10 různých lejster, shánět na ně 10 různých razítek a podpisů v přesně daném pořadí? Fíha! Navíc missis Vopršálková to nemůže podepsat dřív, než paní Nováková. No jo, ale paní Nováková věčně není tam, kde má ve svou pracovní dobu být, tedy v kanceláři, tak co teď?! Čekat a čekat a... hlavně klid, Any. Pak se konečně dostanete k Novákovic děvčeti, protože tam vás Vopršálková poslala, ale zjistíte, že ona má sice svoje razítko a zvládá se i podepsat, ale má špatné razítko a podpis, který si můžete dát max. do rámečku nad postel. A tak letíte k Dvořákový, protože to říkala Nováková...
Zkrátka je to všude stejné, úřad jako úřad a člověk se hlavně nesmí nechat zadupat, protože jen odolný odjede.
Naštěstí v té "zaostalé" východní Evropě jsou dál než my a mají část dokumentů on-line. Takže si podle mailu ve schránce, kde mi oznamují, že teploty se tam průměrně pohybují od +21 do -27 stupňů, troufám tvrdit, že už se mnou počítají a já můžu být v klidu, že mě eskymáčci očekávají.
pátek 20. května 2011
úterý 17. května 2011
Proč jako někam jedeš?
Na střední pár spolužáků proneslo, že by nebylo vůbec od věci studovat v zahraničí nebo tam na pár měsíců alespoň vycestovat. Já mezi ně nepatřila. Cizí jazyky pro mě byly utrpením - učit se kvanta slovíček a frází, které pro mě z tehdejšího pohledu neměly valné využítí, tss, to tak. Ale jak už to tak bývá, časy se mění a mění se i názory a já si uvědomila, že v 35 letech s X capartama za zadkem už asi těžko budu dobývat svět. Proto jsem si podala přihlášku na Erasmus.
Přišlo mi, že zvolit si, v které zemi chci studovat bude to nejtěžší, když je přece takový výběr, ale ejhle. Nakonec jsme ze tří povolených alternativ obsadila pouze dvě. Estonsko a Portugalsko. Jasně, každá na přesně opačné straně od ČR, různé jazyky, teploty, mentalita, ale vylučovací metoda rozhodla jasně a tohle byli favorité.
Bůh a dámy z mezinárodního oddělení dali, že snad i díky studiu ruštiny jako druhého jazyka, mám tu možnost poctít právě Estonsko a konkrétně Tallinn svou půlroční návštěvou. A protože je to výzva a ty se musejí pokořit, rozhodla jsem se vést tento blog, aby rodina, přátelé a všichni, kdo chtějí, měli možnost sledovat, jestli ještě žiju - aneb ne každý má facebook a ne vše se na něj vleze.
Přišlo mi, že zvolit si, v které zemi chci studovat bude to nejtěžší, když je přece takový výběr, ale ejhle. Nakonec jsme ze tří povolených alternativ obsadila pouze dvě. Estonsko a Portugalsko. Jasně, každá na přesně opačné straně od ČR, různé jazyky, teploty, mentalita, ale vylučovací metoda rozhodla jasně a tohle byli favorité.
Bůh a dámy z mezinárodního oddělení dali, že snad i díky studiu ruštiny jako druhého jazyka, mám tu možnost poctít právě Estonsko a konkrétně Tallinn svou půlroční návštěvou. A protože je to výzva a ty se musejí pokořit, rozhodla jsem se vést tento blog, aby rodina, přátelé a všichni, kdo chtějí, měli možnost sledovat, jestli ještě žiju - aneb ne každý má facebook a ne vše se na něj vleze.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)