Byrokracie. Slovo, které v posledním měsíci skloňuji až nezdravě často.
Bylo mi jasné, že nebude stačit poslat mail směr Tallinn "Ahoj, jsem Aneta z Moravy a na půl roku za váma přijedu," ale vyplňovat 10 různých lejster, shánět na ně 10 různých razítek a podpisů v přesně daném pořadí? Fíha! Navíc missis Vopršálková to nemůže podepsat dřív, než paní Nováková. No jo, ale paní Nováková věčně není tam, kde má ve svou pracovní dobu být, tedy v kanceláři, tak co teď?! Čekat a čekat a... hlavně klid, Any. Pak se konečně dostanete k Novákovic děvčeti, protože tam vás Vopršálková poslala, ale zjistíte, že ona má sice svoje razítko a zvládá se i podepsat, ale má špatné razítko a podpis, který si můžete dát max. do rámečku nad postel. A tak letíte k Dvořákový, protože to říkala Nováková...
Zkrátka je to všude stejné, úřad jako úřad a člověk se hlavně nesmí nechat zadupat, protože jen odolný odjede.
Naštěstí v té "zaostalé" východní Evropě jsou dál než my a mají část dokumentů on-line. Takže si podle mailu ve schránce, kde mi oznamují, že teploty se tam průměrně pohybují od +21 do -27 stupňů, troufám tvrdit, že už se mnou počítají a já můžu být v klidu, že mě eskymáčci očekávají.
Žádné komentáře:
Okomentovat